Tělo a paměť - NEVĚDOMÁ PAMĚŤ
Naleznete také v audioverzi zde.
Kdybych sebe a vás zmenšil do mikroskopických rozměrů a vsadil do vnitřního oceánu lidského těla, vydáte se se mnou na hlubinný ponor? Připravte se na štěkajícího psa, napínáček v dlani i na příjemný návrat zpět.
Nejprve plaveme na hladině naší mysli, která si umí zapamatovat a vybavovat pojmy a události. Dokáže se naučit báseň, uloží si termín odjezdu vlaku a vybaví si sled událostí kolem prvního rendezvous i veselou historku z narozeninové oslavy. To je paměť explicitní neboli deklarativní a nachází se v našem plném vědomí.
Na hladině se toho děje stále tolik, že bychom tu mohli strávit celý život. Nadešel však čas ponoru hluboko pod hladinu. Jste připraveni? Zde nás obklopí síť vžitých návyků, které jsou plně automatické a pro nás velice vlastní a samozřejmé. Uvidíte zde lehký pohyb gymnastky, která plyne prostorem plným piruet a salt, hráče na harfu, který používá prsty v takové souhře a rychlosti, až se zdá, že to ani jinak nikdy neuměl. Sem patří také schopnost řídit auto a psát na klávesnici nebo třeba umění zavázat si tkaničku. Tuto paměť nazýváme implicitní neboli procedurální, je na první pohled skrytá a obsahuje všechno, co si nevybavujeme vědomě. Jde o návyky, dovednosti a zkušenosti. Je to takové tiché know-how, které je obtížné verbalizovat - těžko bychom popsali například tancování valčíku - je snadnější ho jednoduše ukázat a zatancovat. Tato paměť je velice úzce napojená na tělo.
Chci Vám nyní ukázat, jak implicitní nevědomá paměť funguje u lidí, kteří mají svoji explicitní vědomou paměť nedostupnou. V experimentu švýcarského neurologa a psychologa Édouarda Claparèdeho vystupuje pacientka, která trpěla amnézií, při které si do paměti nemohla ukládat nové informace. Jednoho dne jí Claparede podal ruku k potřesení, v níž měl schovaný napínáček, a pacientku lehce poranil. Přestože si druhý den pacientka na nepříjemnou příhodu nepamatovala, váhala, když ji Claparède podal ruku k potřesení. Zde vidíme, jak si tělo dokáže uložit informaci i bez přístupu k vědomé paměti.
Noříme se hluboko pod myšlenkové procesy vědomí. Klesáme z oblasti mozku po nervových vláknech mezi pojivovou tkáň, svaly a orgány s jejich hormony až k buňkám a jejich metabolismu. Tam plynou mořské proudy v podobě nervových vzruchů, které se pohybují z mozkových struktur dolů do těla. Jsou to proudy vzruchů, kterými reagujeme na náš život. Prostřednictvím vnímání, vztahů, sociálních a kulturních vlivů tak vzniká souhrn tělesných zážitků. Tyto zážitky se vepisují do těla a mohou být širokého spektra zabarvení, od negativních (jako u pacientky v experimentu s napínáčkem), přes neutrální až k pozitivním (zrychlení tepu při kontaktu s milovanou osobou). Dalším příkladem může být situace, kdy na zahradě u souseda číhá velký honácký pes, který na nás vždy vystartuje. Při přechodu zahradou se nám může zvýšit tep a stáhnout břicho, i když tam pes někdy není. Naše prožitky tedy ovlivňují tělesné funkce a mají sílu změnit strukturu tkání a buněk, biomechaniku těla i navodit změny na hormonální a nervové úrovni. Pokud se i po letech vrátíme na onu sousedovic zahradu, pokud byl pro nás pes dostatečně nepříjemný, naše tělo vyvolá opět stejnou reakci, aniž bychom o této reakci museli přemýšlet. Nyní se však vraťme k naší analogii proudů v moři.
Stejně jako mořské proudy, I zde v prostředí těla plynou signály v obou směrech, tedy i směrem zpět do mozku. Málokteré jsou však k vidění na hladině vědomé mysli a i když jsou spatřeny, třeba jako nějaký nepohodlný symptom nemoci, je často velice obtížné zjistit, odkud ten proud plyne a kde se nachází počáteční obtíž. Tyto obtíže se mohou opakovat a tělo se nám tak snaží poukázat na věci, které si neuvědomujeme. Chce, abychom s tím začali něco dělat.
Pokud je něco hluboko pod hladinou a my o tom nevíme, je však těžké s tím něco dělat! Proto může být užitečné dosáhnout většího napojení na své tělo a lépe tak porozumět jeho potřebám. Cílem mnohých moderních terapií je řešit negativní zážitky na fyzické úrovni a stimulovat léčení odtud. Můžeme použít třeba nějaký relaxační nástroj a díky němu objevíme v těle dosud neznámé prostory, obývané neznámými návyky a zkušenostmi nebo jednoduše napětím, o kterém jsme ani nevěděli. A tak se můžeme postupně vynořit zpět na hladinu a vynést na světlo i to, co jsme dříve nebyli schopni cítit, a co mohlo blokovat proud naší životní energie. Feeling is the key to healing, jak říkají v anglicky mluvících zemích.
Pokud nepotřebujeme nic léčit a jsme zdraví jako řípa, každé sebepoznání, které vede k rozšíření vědomí, nám dává větší svobodu, uvolnění a nadhled.
“Pokud chceme zjistit, co se děje, musíme se dívat, dívat se, aniž bychom se snažili vědět, co bychom měli vidět.” James Low
Zdroje:
- https://www.klinikum.uni-heidelberg.de/fileadmin/zpm/psychatrie/fuchs/Literatur/The_phenomenology_of_body_memory.pdf
- https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/vedeli-jste-ze-telo-ma-vlastni-pamet-uklada-si-skoro-vsechno
https://de.wikipedia.org/wiki/K%C3%B6rperged%C3%A4chtnis
- https://koerperpsychotherapie-dgk.de/wp-content/uploads/Reorganisation-des-Koerpergedaechtnisses.06.pdf
- https://zenysro.cz/blogy/osobni-rozvoj/zahadna-pamet-tela-aneb-o-skrytych-pricinach-nasich-potizi-a-problemu/
https://themindsjournal.com/emotional-muscle-memory/
7.
https://en.wikipedia.org/wiki/Implicit_memory
8.
9.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Implicitn%C3%AD_pam%C4%9B%C5%A5